Ne náhodou je tento spisovatel a dramatik i tolik let po své smrti hojně čteným autorem a ani v 21. stol. neztratily jeho soudy na aktuálnosti. Málokdo už ale dnes může s nádechem hrdosti v hlase prohlásit, že "četl celého Čapka." Jenže to je škoda, protože třeba pro právníky má jeho dílo ještě jednu přidanou hodnotu oproti tomu, co nabízí "normálním lidem." Dává nám možnost nahlížet společnost, právo a právníky zvenku. To, co a jak vidíme, záleží zpravidla na perspektivě, a to i technicky vzato je velice záludná záležitost. Vždyť kdo by neznal obrázky, které můžeme stokrát otočit vzhůru nohama, ale přesto nelze určit, která ruka kreslí kterou nebo jestli je tam králík nebo kachna... Perspektiva je důležitá a když byla v renesanci poprvé vědomě popsána, způsobilo to uměleckou revoluci. Někdo ji používá dodnes jen intuitivně, ale většina umělců si ji dokáže ztvárnit i vědomě, protože chápe její princip. I právník má znát perspektivu, odlišit nejen zrakový klam od pravdy a vědět, jaké je hodnotové východisko jeho práce. Čapek má na tomto poli mnoho co nabídnout.
Pro ty, kteří tedy Čapka nečetli, je ještě další možnost, jak se s ním seznámit. Tou variantou je divadlo a vzhledem k nedávnému důležitému výročí jeho úmrtí takových představení není málo. Jen v Brně se v Hadivadle hraje Věc makropulos a v Huse na provázku mají dokonce čapkovský cyklus. Jeho první částí je Hordubal, za kterého byl Vladimír Hauser nominován na cenu Alfréda Radoka za nejlepší mužský herecký výkon. Tentokrát ale bude řeč o Trapných mukách, druhém díle tohoto projektu.
V první řadě je třeba se připravit, že to není klasické divadlo. To se ale dá na Provázku obvykle čekat, přece jen už ten nedostatek zlacení a červeného sametu v hledišti o ledasčem svědčí... Scéna je hodně minimalistická a trochu připomíná známou knihovnu z IKEA. Ne, to není vtip. Tentokrát ani není na škodu nebo nebezpečné sedět v první řadě, protože herci hrají své minipříběhy v dekoraci o třech nepravidelných podlažích, otevřených směrem k divákům. Ti mohou mít pocit, že se dívají do bizarního domku, který někdo podélně rozřízl pilou, nebo třeba právě do té knihovny rozdělené přepážkami na mnoho malých políček. Jednotlivé místnosti pak v průběhu představení mění své určení, tu je to byt některé z postav, jindy výčep ve vykřičeném domě, potom pro změnu hrobka pod zemí a nad ní hřbitov. I přes relativní minimum rekvizit divák přesně ví, kde se právě příběh odehrává a o čem je. Režisér ani scénograf ho snad nepřecenili, když mu dali tolik prostoru pro představivost. V době přehnaně obřích výprav je toto pojetí příjemným osvěžením, které umožňuje soustředit se na děj a postavy, místo aby strhávalo pozornost na zdobení kostýmů nebo ještě hůř na "zázračně" se otáčející dekorace budov.
Každá z povídek má svého vypravěče, která diváka provází příběhem. Tato forma není na divadle příliš častá, ale ke hře složené z původně prozaických povídek a navíc povídek autora, který postavu vypravěče používal pro sebe typickým způsobem, se takové pojetí výborně hodí. Působí to tak přirozeně, jako když vezmete do ruky Poštovskou pohádku, kterou Vám rodiče četli před spaním.
Samostatnou postavou hry je hudba. Ne že by byla nějak objevná, naopak. Většinu melodií divák odněkud zná, třeba tango v jednom ze závěrečných příběhů, jen si nemůže vybavit odkud.
To je ale převládající dojem z celého představení. Všichni ty příběhy známe, ty pocity jsme už někdy zažili a určitě jsme zaslechli něco o lidech podobných postavám těchto povídek. V tom bylo Čapkovo mistrovství, trefně a lidsky popsat věci, které jsou kolem nás i uvnitř nás, a tím na ně upozornit. Proto jeho dílo neztrácí s časem na poutavosti, zkoumá totiž člověka a společnost. A zkoumá a popisuje ho opravdu dobře.
Už jen jako třešnička na dortu působí pak pro právníky to, že v jedné z povídek je hlavní postavou pan rada, který pochybuje o smyslu své práce, v jiné zase policie stopuje vraha, který však vrahem není, a další povídky se točí kolem peněz, moci a porušování pravidel.
Trapná muka na Provázku jsou hodně stylizovaná, herci hrají s bílým divadelním nalíčením, na jednoduché scéně, celé zobrazení má k realitě opravdu daleko. O to víc ale zpětně vynikne, jak blízko je jí obsah. Proto si myslím, že stojí za vidění.
Každá z povídek má svého vypravěče, která diváka provází příběhem. Tato forma není na divadle příliš častá, ale ke hře složené z původně prozaických povídek a navíc povídek autora, který postavu vypravěče používal pro sebe typickým způsobem, se takové pojetí výborně hodí. Působí to tak přirozeně, jako když vezmete do ruky Poštovskou pohádku, kterou Vám rodiče četli před spaním.
Samostatnou postavou hry je hudba. Ne že by byla nějak objevná, naopak. Většinu melodií divák odněkud zná, třeba tango v jednom ze závěrečných příběhů, jen si nemůže vybavit odkud.
To je ale převládající dojem z celého představení. Všichni ty příběhy známe, ty pocity jsme už někdy zažili a určitě jsme zaslechli něco o lidech podobných postavám těchto povídek. V tom bylo Čapkovo mistrovství, trefně a lidsky popsat věci, které jsou kolem nás i uvnitř nás, a tím na ně upozornit. Proto jeho dílo neztrácí s časem na poutavosti, zkoumá totiž člověka a společnost. A zkoumá a popisuje ho opravdu dobře.
Už jen jako třešnička na dortu působí pak pro právníky to, že v jedné z povídek je hlavní postavou pan rada, který pochybuje o smyslu své práce, v jiné zase policie stopuje vraha, který však vrahem není, a další povídky se točí kolem peněz, moci a porušování pravidel.
Trapná muka na Provázku jsou hodně stylizovaná, herci hrají s bílým divadelním nalíčením, na jednoduché scéně, celé zobrazení má k realitě opravdu daleko. O to víc ale zpětně vynikne, jak blízko je jí obsah. Proto si myslím, že stojí za vidění.
Ten, kto dnes číta toto svedectvo, by mal osláviť so mnou a mojou rodinou, pretože to všetko začalo ako vtip pre niektorých ľudí a iní hovorili, že to nie je možné. Volám sa Juraj Kamensky a som z Bratislavy, ale s manželkou sa sťahujem do Chicaga. Som šťastne ženatý s dvoma deťmi a krásnou ženou. Niečo hrozné sa stalo mojej rodine, stratil som prácu a moja žena opustila dom, pretože som sa nemohla starať o seba a o potreby rodiny. a jej deti v tomto konkrétnom okamihu. Podarilo sa mi deväť rokov, žiadna žena, ktorá by ma podporovala, aby som sa o deti dobre starala. Snažím sa poslať testovaciu správu mojej žene, ale ona blokovať ma z rozprávania s ňou sa snažím hovoriť so svojím priateľom a jej rodinnými príslušníkmi, ale stále viem, že by mi mohol pomôcť a ja som bol podanie žiadosti neskôr toľko spoločnosti, ale stále to urobili Nevolajte ma, kým neprišiel verný deň, že nikdy nezabudnem v mojom živote. Keď som sa stretol so starým priateľom môjho, ktorému som vysvetlil všetky moje ťažkosti a povedal mi o skvelom mužovi, ktorý mu pomohol získať dobrú prácu v Coca cola spoločnosť a on mi povedal, že jeho kúzlo koliesko, ale ja som človek, ktorý nikdy neverí v kolieskach kúzla, ale ja som sa rozhodol dať mu vyskúšať a jeho meno je Drosagiede on ma poučil a ukázal mi, čo mám robiť v týchto troch dňoch obed spell.I sledovať všetky pokyny a robiť to, čo ma požiadal, aby som sa dobre. uistil sa, že všetko šlo dobre a moja žena ma opäť uvidí po skvelej práci Drosagiede. Moja žena mi zavolala s nevedomým číslom a ospravedlnila sa mi a povedala mi, že mi naozaj chýba a naše deti a moja žena sa vracajú domov.a po dvoch dňoch Spoločnosť, ktorej som poslala svoj uznávací list, teraz som manažérom spoločnosť Paragon tu v USA. Odporúčam vám, ak máte nejaké problémy, pošlite správu na tento e-mail: {doctorosagiede75@gmail.com} alebo čo mu dáte na +2349014523836 a dostanete najlepší výsledok. Vezmite veci za samozrejmosť a bude vám odobraté. Prajem Vám to najlepšie.
OdpovědětVymazat