Čím vším se dá argumentovat aneb chápání práva po několika pivech

Argumentovat se dá ledasčím, od věcných poznatků přes emoční nátlak až po hysterické scény. Některé druhy jsou efektivnější než jiné a dost často tu platí nepřímá úměra k jejich vhodnosti a férovosti. Kdo by to neznal třeba z partnerských sporů, kde rána pod pás často znamená kýžený pocit „A teď jsem Tě dostal/a… .“ Otázkou však je, zda takovou argumentací dosáhneme vytouženého cíle, totiž přesvědčení protistrany o vlastní pravdě...

Jazykový anarchismus nejen u právníků

U každého, kdo absolvoval českou základní školu, se předpokládá, že ovládá český jazyk. Zní to triviálně, ale zřejmě v tom bude nějaká skrytá potíž. Poslední dobou se totiž zdá, že znalost vlastního mateřského jazyka není samozřejmost ani u vysokoškolsky vzdělaných lidí. A podle toho to potom vypadá. Není totiž žádný div potkat „hrubku“ v odborné publikaci nebo třeba na plakátu, navíc napsanou půlmetrovým písmem.
Jistě, je znalost a „znalost“. Ne každý je nadaný na pravopis a čeština rozhodně nepatří mezi lehké jazyky k pochopení. Jenže ve chvíli, kdy je to náš vlastní jazyk, kterým mluvíme odmala a který do nás téměř den co den „cpali“ ve škole, to není omluva. Nebavíme se tu přece o používání přechodníků nebo o záludnosti některých výjimek z pravidel, jádrem problému je znalost všednodenního jazyka, obecně používaných výrazů a spojení. Jednoduše řečeno, každý by MĚL znát svůj jazyk a měl by ho umět správně používat. Alespoň v jeho běžně užívané podobě.